POPRAVA

Autor: Dan autor

Popraviště na náměstí ční
Tvrdě a plosce vyvýšené tu
Jak jeviště smutně sváteční.
Rudý samet mu pomocníci
Přilípli – krvavou vinětu
Chystá se divadlo jateční
Několika hodin možná zvíci.
Vzdor humanismu, a také právě
Pro něj tam trčí vprostřed špalek temný
Jenž přízemní stavbu až k oblakům zdvihá
Dravě
Jako věž gotické katedrály
-to architekt Účelnost hlásá vkus svůj jemný.
Na špalek odsouzenec si hrudí líhá
A tím se naposled klaní králi.
Tam nahoře, na té plošině
Tam končí hlavy v koši. Ne,
To žádná potupa není
Jen malé praktické opatření
-vždyť jsou tu dámy
a navíc šaškové, co svůj
ostrovtip užijí i v chvíli takové
stůj co stůj
prý:
„Zakutálená hlava není k ničemu
nešťastník až teď je vykutálený.“

a hle,
již vedou toho ničemu!
Límec má servaný a natupo vlasy
Obličej ztrhaný.
Nač myslí asi?
Je smířený, to odsouzenci na smrt umí
Jde bosý.
Nervózní dav už rozechvěle šumí.
Vtom kdosi hanlivě vzkřikne tupou větu:
„Jen do koše s tou tvojí hlavou!“
však soused jeho uštědří mu štulec.
Na popravišti, promlouvaje k světu
Chlap v černém, s očima jak pulec
Obrací lid na víru pravou
Vznešeně huhlaje o Bohu
O pekle, hříchu, odpuštění
O modlení a o pokání.
Pacholek přivádí mátohu
-vězně. Teď poslední pomazání
a černý šátek přes oči
a kat si nasazuje kápi.
Zved´ sekeru jak oponu
Jak při posledním děkování
A někde v světě záhrobním
si Smrtka nabrousila drápy.
V záblesku ostré čepele se nezachvěje jen
Ten, kdo má kůži hroší…
Hlava už nesedí na těle
A i s myšlenkami končí v koši.

Na dlažbě zůstala krvavá skvrnka.
Opodál šašek na kytaru drnká
Prý:
„Zakutálená hlava není k ničemu
nešťastník až teď je vykutálený
kterýpak z vás, hlupáci, ví k čemu
má krk pod hlavou tak pěkně zúžený?“

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 74x

Jedna myšlenka na “POPRAVA”

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.